Spojovací prvky jsou důležitými prvky mechanického spojení a jejich standard tvrdosti je jedním z důležitých ukazatelů pro měření jejich kvality.
Podle různých metod zkoušení tvrdosti lze k testování tvrdosti spojovacích prvků použít metody zkoušení tvrdosti dle Rockwella, Brinella a Vickerse.
Zkouška tvrdosti dle Vickerse je v souladu s normou ISO 6507-1, zkouška tvrdosti dle Brinella je v souladu s normou ISO 6506-1 a zkouška tvrdosti dle Rockwella je v souladu s normou ISO 6508-1.
Dnes představím mikro-Vickersovu metodu tvrdosti pro měření povrchového oduhličení a hloubky oduhličené vrstvy spojovacích prvků po tepelném zpracování.
Podrobnosti naleznete v národní normě GB 244-87, kde jsou uvedeny limity měření hloubky oduhličené vrstvy.
Mikro-Vickersova zkušební metoda se provádí v souladu s normou GB/T 4340.1.
Vzorek se obvykle připraví odběrem vzorku, broušením a leštěním a poté se umístí na mikrotvrdoměr, aby se zjistila vzdálenost od povrchu k bodu, kde bylo dosaženo požadované hodnoty tvrdosti. Konkrétní pracovní kroky jsou určeny stupněm automatizace použitého tvrdoměru.
Čas zveřejnění: 18. července 2024
