Spojovací prvky jsou důležitými prvky mechanického spojení a norma jejich tvrdosti je jedním z důležitých ukazatelů pro měření jejich kvality.
Podle různých zkušebních metod tvrdosti lze ke zkoušení tvrdosti spojovacích prvků použít zkušební metody tvrdosti podle Rockwella, Brinella a Vickerse.
Zkouška tvrdosti podle Vickerse je v souladu s ISO 6507-1, zkouška tvrdosti podle Brinella je v souladu s ISO 6506-1 a zkouška tvrdosti podle Rockwella je v souladu s ISO 6508-1.
Dnes představím metodu tvrdosti micro-Vickers pro měření povrchového oduhličení a hloubky oduhličené vrstvy spojovacích prvků po tepelném zpracování.
Podrobnosti naleznete v národní normě GB 244-87 pro předpisy o limitech měření hloubky oduhličené vrstvy.
Zkušební metoda micro-Vickers se provádí v souladu s GB/T 4340.1.
Vzorek je obecně připraven vzorkováním, broušením a leštěním a poté umístěn na mikrotvrdoměr, aby se zjistila vzdálenost od povrchu k bodu, kde bylo dosaženo požadované hodnoty tvrdosti.Konkrétní pracovní kroky jsou určeny stupněm automatizace skutečně použitého tvrdoměru.
Čas odeslání: 18. července 2024
