Základní mechanické vlastnosti mědi a slitin mědi se přímo odrážejí v úrovni jejich tvrdosti a mechanické vlastnosti materiálu určují jeho pevnost, odolnost proti opotřebení a odolnost proti deformaci. Pro stanovení tvrdosti mědi a slitin mědi se obvykle používají následující zkušební metody:
1. Metoda zkoušení tvrdosti dle Brinella: Řídí se ustanoveními pro zkoušení tvrdosti uvedenými v mezinárodní normě ISO 6506-1:2014 Kovové materiály – Zkouška tvrdosti dle Brinella. Tato zkušební metoda je použitelná pro čistou měď, mosaz, bronz nebo relativně měkké měděné materiály; například požadavkem na zkoušku tvrdosti pro lité slitiny mědi je zkouška tvrdosti dle Brinella (HBW).
2. V závislosti na různé tvrdosti a tloušťce mědi lze použít také metody zkoušení tvrdosti dle Rockwella nebo Vickerse. Například mosaz lze zkoušet pomocí stupnice HRB (v souladu s mezinárodní normou ISO 6506-1:2014 Kovové materiály – Zkouška tvrdosti dle Rockwella – Část 1: Zkušební metoda) a mosazné plechy lze zkoušet pomocí stupnice tvrdosti HV Vickerse. Standardy tvrdosti mosazi se liší v závislosti na jejím různém složení a stavech tepelného zpracování a hodnocení je třeba provádět na základě specifických zkušebních metod a norem.
3. Přenosná metoda zkoušení tvrdosti dle Webstera: V souladu s národní normou GB/T 32660.1-2016 Kovové materiály – Zkouška tvrdosti dle Webstera – Část 1: Zkušební metoda je tato zkušební metoda použitelná pro měděné plechy a plechy z jejích slitin s relativně tenkou tloušťkou vzorku.
Výše uvedené příslušné zkušební normy tvoří technický základ pro zkoušení mědi a jejích slitin. Při zkoušení výrobků volíme různé zkušební metody na základě typu materiálu a použití.
Čas zveřejnění: 17. října 2025
